Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Začnu poněkud odjinud. Když sem na Festivalu Boskovice viděl performanci v Panském dvoře vyjmenovávající nemilé postoje a skutky naší minulosti či současnosti, neodolal jsem a zprostředkoval jsem ji i na těchto stránkách.

es180706_festbce_foto0417_1600x800.jpg

  Jak trefná je, mi došlo o několik dnů později při zachycení útržků (celé se to ani sledovat nedalo) z jednání sněmovny o vyslovení důvěry vládě (11.7.). Z vystoupení poslance Grebeníčka (KSČM), který v něm doslovně nabádal občany k přemýšlení, ač už nevím, co konkrétně měl na mysli, u politiků je to podle mě obecně jedno, protože v zásadě argumentují pouze tím, co se jim hodí, u komunistů to platí obzvlášť (jeho stranický kolega Kováčik, který vystupoval před ním, je toho přímo exemplárním příkladem), se mi vybavily myšlenky - proč jsme se dostali do současné politické situace. Kdo a jak dosud přemýšlel, když šel volit? Výsledkem čehož máme za premiéra někoho jako je Babiš? Tady vidím jistou paralelu se smyslem sdělení na panelech zavěšených v Panském dvoře. Vůbec není důležitá otázka, zda je Babiš tak geniální stratég a manažer, že využil marasmus, do kterého nás předchozí politická reprezentace tak okázale přivedla (nakonec podobně se svého odkazu nevzdávají komunisté, cosi to vypovídá, spíš než o jednotlivých stranách, o samotném způsobu politické prezentace a obecně lidech samých, jejich schopnostech jednat také v zájmu někoho, natož něčeho jiného, než sebe). Z tohoto pohledu je vložení důvěry ve vedení našeho státu do rukou jediného možného kandidáta (zdá se nejchytřejšího, tzn. protože nejbohatšího?, či spíš nejvychytralejšího, a to ještě kdo ví, jak se přímo angažoval na vyčištění pole před svým politickým nástupem) na uskutečnění změn předchozích politických poměrů, jenž podle mě není ničím jiným než v první řadě zastáncem vlastních zájmů, schopným jak vidno se domluvit s kýmkoli, a naopak s někým ani za nic. Ať mě nikdo netvrdí, že člověk, který jakkoli získá podobně obrovský majetek, má také na mysli skutečné zájmy někoho jiného než sebe? A může to maskovat, čím chce, třeba svěřeneckými fondy. Ta zásadní otázka v tomto případě tedy zní - proč by měl právě Babiš zachraňovat tento stát, Zemi?

  Nyní následuje to hlavní, o čem konkrétně bychom měli začít (už konečně) přemýšlet (jedná se o výňatek ze dvou odpovědí z rozhovoru s izraelským spisovatelem Avrahamem B. Jehošuou, který vyšel v příloze LN Orientace 16.6.2018).

  ... pro mě osobně už projekt dvou států – Izraele a Palestiny – skončil. A to jsem byl jeho vášnivým stoupencem přes půl století. Teď ale vidím, že je nerealizovatelný. Rozdělit Jeruzalém na dvě města zkrátka nelze. A osady už taky nezrušíme; jednoduše tam jsou a žije v nich přes půl milionu Izraelců. Palestinci zase byli a jsou tvrdošíjní úplně stejně jako my. Konflikt se mezi námi táhne už skoro 140 let, takže se nám za tu dobu zažral pod kůži natolik, že už s ním nedokážeme hnout a řešení je v nedohlednu. Víte, jsem už hodně starý, je mi jednaosmdesát a dlouho už tady nebudu. Každopádně bych se ale nerad dožil dne, kdy by v Izraeli vzniknul apartheid. To je věc natolik jedovatá, že by otrávila nejen Palestince, ale i náš systém.

  Pořád sice mezi sebou jako lidé ještě komunikujeme, ale myslím, že jsme v tomhle ohledu podcenili příšernou sílu internetu; právě tam se totiž zviditelňuje hlavně extrémní pravice se svou velice nechutnou a násilnickou slovní zásobou – lidé, kterým leze to, co si představují pod pojmem politická korektnost, krkem a chtějí být rádoby tvrdí. A jestli právě ty lze změnit vzděláním a lekcemi z historie – nedělal bych si iluze.

  Co dodat? Dá se tomu věřit co říká? Zná snad někdo důvod to nečinit? A přesně o tom to je, u Babiše a spol. známe těch důvodů nespočet. Koho nijak nepohoršilo a přitom překvapilo vystupování výše jmenovaných "politiků" na zmíněné schůzi sněmovny, bych chtěl vědět:-(.
 

Ještě přidám trochu sarkasmu k už tak dosti nehezkému předchozímu sdělení (tedy tak by se dal text asi charakterizovat z konzervativního pohledu, já bych to nazval poněkud jinak, o což však nejde). Konkrétně jde o „ódu“ na New York, jejímž autorem je Tom Wolfe, letos zemřelý americký spisovatel, ale mohl by si ji člověk v zásadě dosadit téměř kamkoli:-(. „Je odporné, jakým způsobem lidé z New Yorku vedou svůj život. Přesto bych nechtěl žít nikde jinde. Já si nad tím nezoufám, beru to jako úžasnou komedii. Lidé totiž, když dělají něco hnusného a nízkého, zároveň předvádějí strašně legrační věci. Pokud v tom kusu účinkujete jako herec, tak vás to město plně ovládá, ale pokud jste divák, máte o zábavu postaráno. I v těch nejodpornějších momentech je to skvělá komedie. V New Yorku nejde o nic jiného než o moc. A peníze samy nejsou přitom to nejdůležitější. Postavení mocných záleží na tom, že kolem nich musí druzí skákat, a New York je město, které nutí lidi skákat, jak si ono pískne.“
Vyšlo v příloze Orientace LN 23.6.2018 v níž autorem spisovatelova profilu, avšak podle mne zavádějíce zařazovaného, byl Roman Joch.