Na letošní 8. ročník běhů jsme se přihlásili v pěti, oproti loňsku se přidal Tomáš Tenora, vynechala Majka, takže do týmového běhu jsme měli být opět pouze v minimálním počtu. Což se nám letos trochu vymstilo, neboť Radim kvůli aktuálním zdravotním potížím neměl sílu běžet. Náhradníka, nemluvě o kvalitní náhradě, neboť Radim měl nejvíc natrénováno a věřil si na pokoření hodiny:-), se nám na poslední chvíli schrastit už nepodařilo, pravda ani jsme to moc nehrotili. Až na místě jsme rozhodli improvizovat a díky malému podvodu jsme se do výsledkové listiny týmového běhu přece jen zapsali. No, ale cokoli vyhrát nebylo záměrem, to jen aby to bylo jasno každému. Šlo o to si užít sympatickou sportovní akci ve společném přátelském kruhu, což se i díky příznivým vnějším okolnostem podle mě povedlo náramně!;-)
V tomto jako obvykle významnou roli hrálo počasí, které bylo vskutku příjemné - skoro jasno a asi 17°C, jen občas trochu vítr. Volba oblečení tak byla snadná a u všech konečně platilo, že méně je lépe než více. Tentokrát už jsme nemuseli promýšlet časový plán, vše šlo podle zkušeností z předchozích let. Po vyzvednutí čísel, převlečení a nezbytného rozklusání, jsme se před startem tak akorát stačili pozdravit s Jakubem, který tak mohl povzbuzovat nejen svou odvážnou ženu Libušku (tedy na rozdíl od něj - když jsme to potom rozváděli, tak prý říkal, že by to nezvládl, když v životě neuběhl víc než tři kiláky... hm, nemusel by to ale přece běžet v tahu, stačilo si po každých dvou km odpočnout:-), v 15:20 jsme šli bez dalších prodlev na to.
Úvodní asi kilák jsme běželi pohromadě, hodinky mi ukazovali tempo těsně nad 5 min/km, což se mi jevilo překvapivě rychlé, ale běželi tak všichni kolem, taky pocitově to byla pohoda (nakonec žádný přesný plán jak rychle běžet jsem neměl, na rozdíl od obav z toho všeho - jestli to tělo zvládne, jediné co mě uklidňovalo, byla čtvrteční „generálka“ na Touboř, kdy jsem 11,5 km odběhl fakt hladce), takže proč ne. Před westernem jsem se klukům vzdálil, co vím, aniž bych nějak zrychlil (3 km jsem měl za rovných 16 min, další mezičasy už si nepamatuju). Dolů kolem Šmelcovny to šlo jako obvykle lehce, následoval dlouhý rovinatý úsek, který jsem zpočátku dokázal běžet celkem rychle (tempo kolem 4:40), asi od červené zahrady pak pomaleji (něco kolem 5 min/km). Tam někde u kurtů mě doběhl Tomáš a celým Pilským údolím jsme pak běželi spolu. Cítil jsem se dobře, dokonce mi připadlo, že šetřím nějaké síly na později. Před začátkem stoupání jsem se cítil pořád relativně OK. Zvolil jsem sice pomalejší tempo, aby mi tep radši nestoupal nějak moc vysoko (nakonec maximum bylo 167, ale průměr docela vysoký 156, tak rychlý tempo jsem trénovat už nestihl, ve všech trénincích nad 3 km jsem měl průměr nad 6 min/km, závod byl v tomto teda docela jinde), což se dařilo a v celém stoupání moc přes 160 nešel. Nakonec jsem žádnou krizi nepocítil, ani při chvilkových zrychleních nahoře po rovince k zámku, ale vždy jsem pak ještě zvolnil i proto, že čas mi ukazoval už jen těsně pod hodinu, z čehož plynulo, že sázku Radimovi nevyhraju. Bude si to muset zaběhnout rychleji příště sám;-). V závěru v zámecké zahradě jsem toho měl asi nejvíc dost, ale nebylo to v porovnání s předchozími roky zdaleka tak hrozný, takže jsem to doběhl v pohodě. Dosažený čas mohl být pro mě zklamáním, jelikož rezervy jsem cítil, ale takto jsem to zamýšlel s cílem hlavně to celé v pohodě přežít, což se zdá, že vyšlo! Tomáš do kopce zkraje chvilku šel, čímž za mnou nakonec malinko zaostal. Přesto si vedl pro mě až překvapivě dobře, prý bez tréninku (takto jsem to před dvěma roky absolvoval já – za 1h 05‘), takže pro příště má velký potenciál ke zlepšení. Navíc sám říkal, kdyby předchozí dny dodržel aspoň nějakou životostprávu, bylo by to určitě lepší - radši nebudu doplňovat kolika antiživotosprávných akcí se od soboty zúčastnil, stačí, když o nich vím já, že:-).
Náhledy fotografií ze složky Boskovické běhy 2017
