Poté co byla celkem bez problémů a s předstihem (v únoru) vybrána cílová destinace – Česká Kanada, v březnu stanoven i termín (první srpnový víkend, kterýžto by měl zůstat i po příští roky), zbývalo doladit volbu organizátora a jeho přičiněním zbytek. Celkem dobrovolně se jím druhý rok v řadě stal Luboš K. (snad právě i díky loňské zkušenosti, při níž spolu s Romanem O. vše připravili myslím velmi dobře), tentokrát jsem jako druhý vypomohl já (Jiří K.) – případné zhodnocení proto nechám na ostatních;-). Každopádně jsme řešili hlavně dopravu tam i zpět, v kombinaci vlaku a dojetí na kole, aby to bylo tak akorát. Zbývá podotknout, že spíše než za přírodními krásami, což se potvrdilo i při samotném pobytu, kdy největší šance poznat více území „České Kanady“ projevila pouze hrstka z účastníků, jsme pobyt zaměřili na společenské (pokud ne přímo kulturní) akce ve dvou městech – Telči a Slavonicích, v nichž v daném termínu probíhaly festivaly (více dále). O zábavu jsme tedy obavy míti nemuseli, i bez kol.
DEN 1. čtvrtek 3.8.
V plánovaném počtu 11 osob jsme vyrazili po sedmé hodině ranní na vlak do Skalice. Osobákem jsme se dopravili do Židenic, odkud jsme kvůli výluce pokračovali (někým nevím proč obávaným) přejezdem na hlavní nádraží. Zbytek trasy do Okříšek jsme strávili v příjemně klimatizovaném rychlíku, vystupovali jsme ve třičtvrtě na jedenáct. Až po cestě jsme řešili kudy dnešní etapu pojedeme, nejkratší trasa (myšleno samozřejmě mimo hlavní silnice po značených cyklotrasách) měla mít asi 34 km (dle mapy.cz, stoupání 576 m, klesání 524 m), jako organizátoři jsme zvolili o něco delší přejezd, i díky teplému a slunečnému počasí, přes Třešť. Tam jsme dali oběd a od severozápadu dojeli do místa prvního ubytování v kempu U Roštěnky. Možná jen krátké zhodnocení - zázemí bylo poněkud spartánské, přesto udržované, v tomto směru podobně dobře fungovala i obsluha u okýnka, tvořená především mladými brigádníky, a že to při většinou plné zahrádce byl docela záběr. Kvalitu nabízených pokrmů zmiňovat nebudu, nakonec jsem měl jen snídani, ostatní jsme řešili mimo kemp. První večer tedy proběhl v Telči na náměstí (resp. jeho část před půlnocí), sice jsme nenavštívili koncert Žalmana na zámku (nakonec ani Nezmary další den), ale atmosféru PRÁZDNIN V TELČI jsme myslím dostatečně nasát zvládli i na zahrádce restaurace „U Žemlů“ (jak ji přejmenoval Kuba). První noci bývají bujaré, prý často a kdoví proč tomu tak je, tak se aspoň divil Laďa O., pro což tento kemp byl zcela příhodný. Moje časná večerka se tak ukázala správně zvolenou;-).
Rekapitulace trasy: Drnovice – Skalice, Brno Židenice - hl. nádraží, Okříšky – Telč, DIST 58,12 km, RIDT 3:26:58, AVGS 17,74 km/h, MAXS 54,4, TOTO 58.
DEN 2. pátek 4.8.
Později ráno, asi k šesté, začalo pršet, a to vydrželo asi do jedenácti, což posunulo plánovaný cyklovýlet s cílem na Javořici, což je nejvyšší vrch přilehlé Javořické vrchoviny (837 m.n.m.). Vyrazili jsme těsně před dvanáctou, už posíleni o Pavla K. který přijel předchozí večer a také si jej řádně užil, o to hůře asi následný den na koleL. Jel nás maximální počet 10, jelikož podle očekávání v základním táboře zůstali Laďa O. a Joní. Na vrchol to nebylo daleko a nakonec ani vysoko, snad jen závěrečný půlkilák byl více náročnější, ale to samozřejmě hodnotím z vlastních pocitů, druhý to mohl vnímat jinak;-). Zpátky jsme jeli trochu jinudy, aby byla změna, ve Lhotce jsme si v malém penzionu dali oběd a hned po něm jsme stejně jako včera navštívili jeden hrad (tentokrát to byl více než jen bývalý, doslova zřícenina a tudíž tam nevedla sjízdná cesta). Zpátky v Telči jsme byli něco po čtvrté, a z kempu obratem vyrazili do centra. Absolvovali jsme podobný program jako předešlý den, snad jen posíleni o Martina K, který přijel jako poslední účastník letošních kol (ač v jeho případě bez kola!). Závěr večera byl opět v kempu, kde hrála hudba (hned několik nástrojů, ale příliš mě to nezaujalo, i proto jsem šel po třech pivech opět celkem brzy po půlnoci spát. V plánu na další den byl přejezd nejen k dalšímu ubytování, ale přes Českou Kanadu, a to s pomocí parního vlaku (jhmd.cz), na kterýž jsme potřebovali vyrazit co nejdříve po snídani.
Rekapitulace 2. etapy: Telč U Roštěnky - Javořice - Telč, DIST 30,36 km, RIDT 1:59:55, AVGS 16,28 km/h, MAXS 46,4, TOTO 88.
DEN 3. sobota 5.8.
Už o den dříve se vyskytly námitky k plánovanému přejezdu, dokonce Zdeněk vymyslel skupinu „antivláček“. Nebudu rozvádět, zda někomu mohly spíš vadit kilometry navíc, nebo třeba ekologická stopa onoho vlaku, či jen mu byla celá Kanada ukradená. Nebylo tak překvapením, že před devátou (ač v rámci rezervy bylo v plánu jet o půl) nás vyrazilo pouze pět. Nakonec na plán trasy s přejetím do Malého Ratmírova, zde nastoupit na vlak, jím se dopravit až na konečnou do Nové Bystřice a na kole dojet do Slavonic, se dalo nahlížet z různých úhlů. Celé to mohlo být kratší, jak na kole, tak s tím související část vlakem, neb dvě zastávky z obou konců naší parní jízdy jsme prakticky absolvovali i na kole. Zřejmý klad uskutečněné trasy však u mě prostě převýšil. Přes drobné zdržení v úvodu jsme k vlaku přijeli docela v pohodě s asi čvtrhodinovým předstihem, na což si Milan Ž. nevěřil, ale zvládl to hladce i on:-)! Tu hodinu a skoro třičtvrtě ve vlaku jsme si pěkně odpočali a mohli pokračovat dál směrem na Landštejn. Ano, i třetí den jsme řekněme zachraňovali nějaký hrad. Přijeli nám tam už ze Slavonic pomoci ještě tři další bajkeři (ostatním asi úplně stačil zážitek ze středně hlubokého brodění, který bohužel nikdo nezdokumentoval), i díky čemuž měla "záchrana" ještě výraznější úspěch;-). Po podvečerním příjezdu do Slavonic jsme rychle prolétli sprchou na ubytovně v místní základce, a zamířili do blízkého centra. Především z pohledu této vzdálenosti bylo ubytování vybráno. Obdivovatelé vín zavítali na ochutnávku, prý vskutku reprezentativní, menší část vzala zavděk večerním promítáním dvou dílů seriálu Pustina v rámci tamního SLAVONICE FESTU. Přitom jsme stačili trochu poznat centrum města i polohu všech sedmi promítacích sálů filmové části uvedeného fesťáku. Večerní koncert Hrůzy (Michala) jsme po vzoru Telče vynechali. Tady musím zmínit historický moment, totiž jít o půlnoci střízlivý spát se mi na kolech podařilo nejspíš vůbec poprvé! Snad to byla taková ta první vlalšťovka:-). Ostatní tedy na tom byli nejspíš jinak, neb navštívili kde co, pokud vím třeba DJ party, a nepřekvapilo by mě, kdyby taky ještě proběhl letos mimořádně oblíbený večerní tatarák.
Jinak bylo od rána skoro jasno, ale do brzkého odpoledne velmi příjemně, žádné dusno jako v předchozí dny, takže se jelo velmi příjemně, až ke druhé hodině se to změnilo a nevlídno se jaksi vrátilo.
Rekapitulace3. etapy: Telč U Roštenky – Malý Ratmírov, Nová Bystřice – Slavonice ZŠ, DIST 63,00 km, RIDT 3:23:35, AVGS 18,56 km/h, MAXS 60,2, TOTO 151.
DEN 4. neděle 6.8.
Od rána byly dešťové přeháňky, což na můj plánovaný program nemělo vliv, neb kolo v něm nefigurovalo. Později i díky nezlepšujícímu se počasí možný výlet na kolech vzdali i ti nejotrlejší z nás. Po snídani ve městě po deváté jsme se opět rozdělili, na poslední dva díly Pustiny jsme vyrazili už v pěti. Ostatní promýšleli destinaci na oběd a následující posezení, k čemuž Bejčkův mlýn byl prý tou správnou trefou. Naše filmová část obědvala na náměstí, čehož jsem po poledni využil ke zhlédnutí mnou velmi vzývaného Plechového bubínku, jenž mě naprosto zklamal, nikoli však překvapivě natož jakkoli zdrcujíce. Bylo nás stále pět, když jsme ve tři odjeli festivalovým busem do Maříže, a tam vyslechli dnešní hudební část fesťáku - Katarzii a Ivan Hlas trio, což bylo velmi stimulující, ani ty čtyři piva u toho nemusely být;-). Čas už nám (bohužel?) nedovolil navštívit poslední dávku filmů (z nichž bych volil Glory), osmělila se však početnější skupinka zústavší ve městě, jež navštívila Sorrentinovu Velkou nádheru, což nezní vůbec zle, avšak zcela opačný byl výraz kluků ve tváři po příchodu z filmu do hospody, což mě docela zaujaloJ. Večer se pak ti stále ještě filmem neuspokojení vydali na českou komedii Bezva ženská na krku, tady stojí za zmínku snad jen to, že před spolkovým domem (mimochodem efektně modernisticky opravená stavba) příchozí dovnitř „popoháněl“ Ondřej Trojan, i přesto jsem já radši vrátil za ostatníma na pizzu. Večerní sezení na šatně proběhlo ve zbývajícím (kluci, co jeli auty už byli doma) jedenáctičlenném původním počtu a vedeno bylo přímočaře - dopít a spát.
Rekapitulace 4. etapy: nekonala se.
Dovětek k Velké nádheře, abyste nemuseli případně klikat jinam - ta vyvolala v roce 2013 skutečnou senzaci, obrazově opulentní a nejvíce "felliniovský" Sorrentinův film, v němž se hlavní role opět ujal Toni Servillo a vytvořil portrét stárnoucí literární celebrity, jenž v kulisách římských ruin a dekadentních večírků s lítostí rekapituluje svůj život. Snímek získal Oscara i Zlatý glóbus pro nejlepší neanglicky mluvený film a hned několik evropských filmových cen...
Dovětek k Velké nádheře, abyste nemuseli případně klikat jinam - ta vyvolala v roce 2013 skutečnou senzaci, obrazově opulentní a nejvíce "felliniovský" Sorrentinův film, v němž se hlavní role opět ujal Toni Servillo a vytvořil portrét stárnoucí literární celebrity, jenž v kulisách římských ruin a dekadentních večírků s lítostí rekapituluje svůj život. Snímek získal Oscara i Zlatý glóbus pro nejlepší neanglicky mluvený film a hned několik evropských filmových cen...
DEN 5. pondělí 7.8.
I brzký odjezd o půl sedmé z ubytovny nepřivodil žádný problém, a jelikož vlak byl objednán a zaplacen řádně více než tři dny dopředu, tak jsme mohli bez potíží dojet ze Slavonic s přestupem v Havlbrodě do Žďáru n.S. Trasa odtud přinesla drobné diskuse, ale hlavní bylo nejet po státní, s čímž jeden účastník přišel, avšak posléze dostal rozum. Nakonec jsme zvolili průjezd Nedvědicí, kde jsme se zastavili na oběd, při němž jsme probrali možnosti zbývající cesty. Že jsme většinově odhlasovali řekněme ne tu nejpříhodnější variantu (podle map-cz tam nějaký rozdíl patrný byl – při podobně stejném převýšení byla délka trasy nepoměrně jiná, načež čas dojezdu realizované trasy server ukazoval o půl hoďky delší), je už jakýmsi paradoxem srovnatelným snad se stavem dnešní společnosti, jak třeba lidé reagují na okolní podněty a jednají podle své svobodné vůle - často je však výsledek na hony vzdálen jejich původnímu záměruL. >>S dovolením bych připojil psychoanalytickou myšlenku – někteří lidé věří spíše myšlenkově spřízněným lidem (či těm co to předstírají) než těm, kteří mají k věcem daleko více co říci. Je smutné, když to ti první nechtějí nebo nedokáží rozlišit. V této zemi je tento přístup zřejmě oblíbeným, jen když vezmu politickou moc v zemi, k níž se dostali komunisté, později lidi jako Klaus, Zeman, Babiš. V tomto směru vidím také opodstatnění naší Tour - přesah věcí s ní související (nejen kde co sežrat a vychlastat) nám dává možnost ke zlepšení v přístupu k životu, jen chtít! A ještě něco-ani mi tak nevadí, když se mi nevěří, jako to z jakého důvodu.<< Závěrečné kopce zvládli vyjet všichni, takže alespoň toto se dá považovat za šťastný konecJ.
Rekapitulace 5. etapy: Slavonice ZŠ – nádraží, Žďár n.S. – Zbraslavec, DIST 69,7 km, RIDT 3:37:37, AVGS 19,21 km/h, MAXS 58,0 (i tuto poslední etapu změřil Tom, a ať už je to jak je to, v jeho podání to vypadá o něco líp), TOTO 221.
Pro úplnost přehled letošních účastníků:
1) Křepela Luboš, 2) Křepela Jiří, 3) Křepela Radim, 4) Křepela Zdeněk, 5) Pačínek Jakub, 6) Žáček Milan, 7) Švancara Vladimír, 8) Odehnal Vladimír, 9) Tenora Tomáš, 10) Doležel Antonín, 11) Jonáš Martin, 12) Křepela Pavel (čt večer-ne), 13) Křepela Martin (pá-ne)
Co dodat závěrem? Kultury jsme letos myslím zažili dost, jak už to bývá, někteří by klidně snesli i vícJ. V předešlém textu se účastníkům omlouvám minimálně za drobné provokace, jež mají sloužit výhradně k rozšíření prostoru pro hledání sebereflexe, kteréžto obecně neuškodí více než méně, na rozdíl od mnoha jiných věcí! Ale předpokládám, že se i s nimi všichni dotčení hravě vyrovnají, i k čemuž naše společné několikadenní putování mohlo přispět. Díky tedy všem za účast, jíž (nemluvě o dalším přičinění) přispěli ke zdaru celé letošní Tour!
Náhledy fotografií ze složky STKZ Bike Tour 2017 Česká Kanada
