STK ZBRASLAVEC

 Letošní zima se jaksi sněhově nevydařila, alespoň do doby termínu našeho soustředění. O přesunu na pozdější dobu se sice uvažovalo, ale ne příliš vážně nebo možná příliš pozdě. Kdo ví. DEN 1. (úterý 14. ledna) Ze Zbraslavce jsme vyjížděli něco po desáté hodině. Dvěma vozidly v počtu sedmi osob. Džanek dorazil ten den večer veřejnou dopravou. My byli na místě asi ve tři. Sníh tam nebyl. Něco málo na sjezdovce, kde jsme se byli podívat, ale přestože se lyžovalo, tak od pohledu to nebylo nic moc. Jinak žádná zvláštní sportovní činnost neproběhla. Byli jsme na chalupě. DEN 2. (středa) Našli se tací, co časně vstali a vyrazili na svah. Jiní vstávali později, a co vím, tak jednoho museli před dvanáctou dokonce vzbudit. Byl totiž nejvyšší čas pro první společnou akci - pěší výlet, kterou se podařilo vymyslet patrně ráno. Že jsem vyrazil bez snídaně i bez oběda, mi v té chvíli nijak nevadilo. Byl jsem rád, že žiju. Trasa vedla po trase Kunčická hora, Kladské sedlo-hraniční přechod, Nová Seninka a zpátky, celkem skoro 20 km. Občerstvení bylo málo, jen co jsme nesli s sebou. Proto jsme při návratu neměli na výběr a stavili se v hospodě, na polívku. K ní jsme zvládli zahrát šipky i nějaké to pivo (já 7). Nejvíc hra šla lídrům áčka, ale líté boje probíhaly i o další umístění. Nejvíc zabodoval oštěpařským stylem Milan, obzvlášť když neuvěřitelným závěrečným dohozem nechal poslední místo Martinovi. Večer jsme pak opět seděli na chalupě. Tuším, že jsme načali druhou (poslední) bečku, která vydržela do pátku. Spát se chodilo různě, každopádně poslední chodili pravidelně kolem třetí, což vím docela přesně, ne že bych tam vydržel pokaždý, na rozdíl od Bezdíka. Asi nováčkovský elán;-)? Možná spíš byl ve formě, protože jak mu šlo „Ahoj Pepo“ a podobný verbálně-motorický hry, určitě nebyla náhoda:-). DEN 3. (čtvrtek) To byl odpoledne na programu výlet na Paprsek. Konečně pořádný sníh! Ten předchozí den to holt nebylo ono, pěšky to tak nevyzní. Skupina bez běžek šla nahoru pěšky, druhou s běžkami vzal Roman autem. Tam jsme si zajeli asi sedmi kilometrový okruh a pochopitelně se občerstvili na Paprsku. Sněhu nebylo moc, ale po hranici a po magistrále se jet dalo slušně. Zpátky dolů si obě skupiny způsob dopravy vyměnily. Před večerem se dostavili Laďa a Luboš. Program byl bowling v Hynčicích. Pro tuto akci proběhlo nepříliš šťastné rozdělení na dvě družstva, ale budiž, nemusí ti Křepelovi vyhrát všechno, že;-). Horší bylo, že se končilo, když se některým konečně začalo trochu dařit;-). Večer byla opět chalupa, a druhá generálka na zítřejší (veřejné) hudební vystoupení. Jinak opět nic zvláštního. DEN 4. (pátek) Opět se opakovala rána předchozích dnů, alespoň u mě ano. Dřív než v jedenáct jsem vstal, no dobře - byl vzbuzen, maximálně jednou za pobyt. Takže o ránech toho nemůžu moc říct! Následoval už celkem tradiční „Paprskový den“. Jen tentokrát se to trochu zamíchalo s výstupem o den dříve, takže dvakrát to někteří nechtěli absolvovat. Co na to říct, když si to všechno dopředu řádně nerozmysleli!? Vyrazili jsme po svých (bez běžek) po obvyklé zkratce přes louku - v počtu 6 lidí. Další jeli autem, to aby nám vzali nahoru běžky, a někteří zůstali na chalupě, aby se protrénovali v evoluci (v českém vydání planety her jen zkráceně EVO) a bůh ví v čem ještě. Nahoře jsme dali polívku a pak opět jen někteří vyrazili na běžky. Tři jsme jeli po magistále a pak nahoru na Smrk, Roman nám jel naproti po hranici. Nebylo to nic moc, ze začátku se dalo, zaplať pánbů, pár kiláků bruslit, což jsem si v takové míře ještě nikdy v životě nedopřál. Pak nahoře na hranici se dalo sklouznout, ale to jen kousek. Jinak to bylo celkem o hubu. Sněhu jen o trochu víc než málo. Snad ne - trénink na horší časy? Z Paprsku jsme stejně jako všichni ostatní, s výjimkou Romana, šli pěšky. Dorazili jsme za tmy, ale cestu jsme díky zkušenostem a orientační inteligenci našli bez problémů - myslím tím naši druhou skupinku, ta první, pokud nepřeháněli, se má v tomto co učit:-). Večer jsme nastoupili komplet do hospody. Muziku ještě podpořil Romanův soused. Jedinou chybou bylo, že v hospodě se krom nás nacházelo jen minimum lidí, ještě z nich většina dost ožralá. Kluci hráli pěkně, tak smůla pro ty co se nedostavili. Každopádně se akce opět vyvinula kamsi do sfér nevědomosti, poněvadž jsem si druhý den třeba nepamatoval, že jsem platil. Prý jo. Ale hlavní věc večera jsem měl pod kontrolou, když jsem neopakoval předchozí objednávky, bohužel ne všichni se udželi. Pak ani nebylo divu, že do tří jsem nevydržel... DEN 5. (sobota) Ranní krize také nebyla překvapením. Nějakej výlet na Kraličák mi byl ukradenej. Kdyby nešli všichni a hlavně nezbylo místo v autě, kterým jela část na Návrší, tak bych nešel. Takto jsem byl nucen absolvovat výstup na vrchol. Bylo to pěkné, to jo, ale že bych to… Naštěstí až takový boj o přežití to nebyl, ale polívka a pivo mi nechutnaly ještě po návratu zpátky na Návrší, ani to druhý:-). Zpátky do Kunčic jsme taky šli pěšky, s výjimkou těch třech co jeli smažit řízky, nebo co vlastně bylo na jídlo. Při zastávce v kunčické hospodě mně ještě pořád nechutnalo, ale nevzdal jsem to. Večer na chalupě už nebylo pořádně co k pití, tak jsme se vypravili naposled do hospody. Tam už šlo celkem jako dřív – jedno za druhým. A večer se protáhl do tří. Ale asi neměl. DEN 6. (neděle) Ráno žádný problém, všeobecný úklid, na oběd guláš, co zbyl a odjezd dom. Odpoledne mě však začaly fest bolet obě lýtka. Sotva jsem chodil. Nakonec jsem přece jen skončil bez čap. Že bych se teda po tom těšil na příští rok, to se říct nedá. Snad trochu na to pivo...